Tvoje hry nejsou tvoje: Když si herní giganti dělají, co chtějí

Tohle asi nikoho nepotěší. Zaplatíte za hru stovky korun, zapnete svoje herní počítače a herní notebooky, stáhnete si ji, nainstalujete a užíváte si její hraní. Pak ale hra není pro studio tak výdělečná, a tak se rozhodnou vypnout servery. A vy s tím nezmůžete nic. Nekoupili jste si totiž hru. Pouze možnost využívat digitální licenci hry. Kterou ale mohou herní studia kdykoliv zrušit. Taky vás to štve? Budeme si povídat o tom, jak digitální distribuce změnila pravidla hry a proč se některé firmy chovají, jako by hráči byli jen čísla v účetnictví.

Ubisoft a jejich famózní podmínky

Francouzská společnost Ubisoft si v licenční smlouvě s koncovým uživatelem vyhrazuje právo kdykoli z jakéhokoliv důvodu ukončit vaši licenci ke hře a navíc požaduje, abyste okamžitě odinstalovali a zničili všechny kopie produktu, které máte. Ano, i ty, které máte koupené a stažené. Je to tak surreálné, až to zní jako špatný vtip. Ale není. Tohle není žádná novinka – ta klauzule je v EULA dokumentu už více než 10 let. Prostě si jí nikdo nevšímal. Dokud se to nedostalo na internet a nezačalo se o tom mluvit. Teprve pak se Ubisoft ozval s vysvětlením, že prý tuto klauzuli aktuálně přezkoumává jako součást snah zajistit, aby jejich pravidla odpovídala očekáváním hráčů. Asi by měli začít od začátku. Protože za posledních pět let se hodnota Ubisoftu propadla o neuvěřitelných 88 procent. Náhoda? Myslím, že ne.

EA a jejich vlastní pravidla

Electronic Arts to má podobně. Společnost EA může jakoukoliv službu kdykoliv ukončit, a to s minimálně 30denním oznámením buď prostřednictvím e-mailu nebo na jejich servisní stránce. Aspoň vás předem upozorní. To je víc, než dělají ostatní. Ale pozor, pokud něco pokazíte, dostanete se do potíží rychle. Pokud EA zjistí, že jste porušili smlouvu nebo na vašem účtu došlo k nezákonnému, nevhodnému či podvodnému použití služeb, může vám vypovědět přístup k jakýmkoliv službám či k vašemu účtu. A tady je ten háček – nebudete mít nárok na vrácení peněz. Není to fér? Možná ne. Ale takové jsou pravidla jejich hřiště.

Steam konečně mluví pravdu

Zajímavé je, jak se k věci postavil Steam. Valve začal explicitně upozorňovat v nákupním košíku: „Zakoupením digitálního produktu ve službě Steam získáte licenci k jeho používání". Tohle je přesně to, o čem se bavíme. Konečně někdo mluví jasně. Valve se tímto chtěla globálně připravit na nový zákon, který brzy vejde v platnost v americkém státě Kalifornie. Ten má zákazníky chránit před klamavou reklamou a bude vyžadovat od digitálních distributorů obdobné explicitní upozornění. Možná by podobný zákon neškodil i u nás.

Co to vlastně znamená pro nás hráče

Realita je prostá. Když si koupíte hru digitálně, nedostáváte kus softwaru do vlastnictví. Dostáváte pouze povolení k použití. A tohle povolení může být kdykoli odebráno. Někdy s důvodem, někdy bez. Věc je v tom, že za těch pár stovek nebo tisíc korun si myslíme, že kupujeme hru. Ve skutečnosti si pronajímáme právo ji hrát. A pronájem může kdykoli skončit. Někteří hráči na to přišli už dříve – třeba když Ubisoft ukončil servery pro The Crew a hra prostě přestala fungovat. Najednou jste z majitele hry stali majitele nepoužitelného kusu dat na disku.

Proč se to děje

Firmy argumentují ochranou duševního vlastnictví a boji proti pirátství. To zní rozumně. Ale realita je složitější. Jde často o kontrolu a peníze. Když máte hry jako službu, můžete za ně účtovat pravidelně. Předplatné je prostě výnosnější než jednorázová platba. Philippe Tremblay, ředitel předplatného Ubisoft, v rozhovoru vysvětlil, že hráči se musí naučit akceptovat, že nevlastnění hry může být nový standard. Podle něj se hráči postupně odnaučují vlastnit hry ve fyzické podobě, což je klíčový krok. To je docela drzé prohlášení. Měli by nám říkat, co máme akceptovat? Dívám se na tohle a přemýšlím – kdy jsme se dostali do bodu, kdy firmy otevřeně říkají, že si přejí, abychom nevlastnili věci, za které platíme? A hlavně – proč to tolerujeme?

Další problémy na obzoru

Není to jen o jednotlivých hrách. Celý herní průmysl směřuje k modelu předplatného. Microsoft má Game Pass, Sony PlayStation Plus, EA má EA Play. Všechno krásně zabalené, všechno pohodlné. Ale co se stane, když přestanete platit? Ztratíte přístup ke všemu. Ještě horší je, když firma zkrachuje nebo se rozhodne službu ukončit. Google Stadia je perfektní příklad. Lidé tam koupili hry a pak celá platforma zmizela. Google sice vrátil peníze, ale ne všichni jsou tak ohleduplní.

Iniciativa "Stop Killing Games"

Naštěstí se našli lidé, kterým tohle vadí. Iniciativě „Přestaňte ničit hry" se podařilo nasbírat potřebný milion podpisů, aby se požadavkem zabývala Evropská komise. Hlavním cílem iniciativy je zajistit, aby hry zůstaly funkční i po ukončení oficiální podpory ze strany vydavatelů. Je to dobrý začátek. Možná se konečně něco změní.

Fyzické kopie už nejsou řešení

Možná si říkáte, že prostě budete kupovat fyzické kopie. Ale ani to není úniková cesta. I u boxových verzí často dostáváte jen klíč a odkaz na stažení. A podmínky jsou stejné. Plus spousta her vyžaduje online aktivaci a propojení s účtem vydavatele. Takže ani s diskem v ruce nejste v bezpečí. Prostě už to není jak kdysi. Nová doba, nové problémy.

Co s tím můžeme dělat

Nejjednodušší rada? Čtěte si podmínky. Jo, je to otrava. Ale alespoň budete vědět, do čeho jdete. Nakupujte hry na GOGu. A podporujte iniciativy jako "Stop Killing Games". Možná se časem něco změní. Můžete taky hlasovat peněženkou. Pokud se vám nelíbí, jak se firma chová, prostě jí nedávejte peníze. To je nejjednodušší způsob, jak vyjádřit nesouhlas. Ubisoft má problémy s prodeji už teď. Možná si časem spočítají, že hráče štvaní nevyplácí. Další možnost je podporovat nezávislé vývojáře a menší firmy, které ještě nepodlehly touze kontrolovat každý kousek vašeho herního zážitku. Indie hry často nabízejí DRM-free verze, které si skutečně můžete nechat. A pak je tu GOG. Galaxy od CD Projektu prodává hry bez DRM, takže si je můžete stáhnout a mít navždy. Je to jeden z mála obchodů, který ještě respektuje myšlenku digitálního vlastnictví.

Právní stránka věci

V Evropě máme naštěstí silnější ochranu spotřebitelů než jinde. Podle evropských zákonů nemůže firma jen tak změnit podmínky smlouvy bez vašeho souhlasu. Ale v praxi se s tím firmy moc neparáží. Upraví EULA, pošlou e-mail a je hotovo. Některé země se ale začínají bránit. Francie například uznala, že digitální obsah můžete prodat dál, stejně jako fyzický. Zatím je to spíš výjimka, ale trend je povzbudivý.

Budoucnost vlastnictví her

Možná se digitální distribuce časem upraví směrem k férových podmínkám. Možná ne. Jedno je jasné – současný stav není udržitelný. Hráči si začínají uvědomovat, že platí za něco, co vlastně nedostávají. Generace, která vyrostla s fyzickými hrami, tohle prostě nepřijme. Mladší hráči možná ano, protože neznají nic jiného. Ale i oni časem zjistí, že něco není v pořádku, když jim zmizí oblíbená hra z knihovny. Změna přijde, až bude dost lidí řešit, že tohle prostě není v pořádku. Do té doby si každý rozmyslíme, jestli chceme investovat do licencí, které nám můžou kdykoliv odebrat. A možná si občas zálohujeme hru, na které nám záleží. Pro jistotu.

Protože tohle už není jen o hrách. Je to o tom, kdo má kontrolu nad věcmi, za které platíme. A zatím to nevypadá, že bychom to byli my.