Evropská komise řekla hráčům ne. Stop Killing Games ale skládá zbraně jen nepatrně

Hráči si na chvíli mysleli, že vyhráli. Petici podepsalo přes milion lidí, téma se dostalo až na nejvyšší unijní úroveň a vypadalo to, že vydavatelé budou konečně muset nést odpovědnost za hry, které jednoho dne svévolně vypnou. No a pak přišel chladný sprchový proud. Evropská komise v polovině června oznámila, že žádný nový zákon na ochranu her chystat nebude. Pro iniciativu Stop Killing Games je to tvrdá rána. Konec to ale rozhodně není, a možná to není ani tak velká prohra, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Jak to celé začalo

Pojďme si připomenout, kde se vůbec vzal celý ten poprask. Spouštěčem byla závodní hra The Crew od Ubisoftu. Vydavatel se totiž rozhodl natrvalo vypnout její servery, a protože titul vyžadoval připojení k internetu i v singleplayeru, hráči zůstali doslova s prázdnou rukou. Lidé, kteří si hru řádně koupili, najednou neměli nic. Žádný offline režim, žádná náhrada, nula. A přesně tahle frustrace dala vzniknout kampani, kterou rozjel youtuber Ross Scott, známý spíš pod přezdívkou Accursed Farms. Jeho myšlenka byla jednoduchá. Když si něco koupím, mělo by mi to zůstat funkční i poté, co vydavatel ztratí o produkt zájem. Nic víc, nic míň. Kampaň postupně nabrala obrovský spád. Během letošního roku překročila hranici zhruba 1,3 milionu ověřených podpisů, čímž se dostala k oficiálnímu projednání v institucích Evropské unie. To je samo o sobě úspěch, jaký se podobným občanským iniciativám povede málokdy. Téma prošlo slyšením v Evropském parlamentu i plenární debatou a všechno směřovalo k tomu, že Komise vynese nějaký verdikt.

Co vlastně Komise rozhodla

A verdikt přišel. Bohužel pro hráče ten méně příznivý. Evropská komise prohlásila, že v tuhle chvíli nemůže navrhnout zákonnou povinnost, která by vydavatele nutila držet hry hratelné i po ukončení jejich komerční podpory. Jako hlavní argument uvedla ochranu duševního vlastnictví. Podle evropského autorského práva totiž mají držitelé práv výhradní kontrolu nad svými díly, a to představuje docela zásadní překážku. K tomu Komise přidala obavy o důvěrné firemní informace, náklady vydavatelů a možná i bezpečnostní rizika. Celé to shrnula slovem, které zaznívá až překvapivě často: nepřiměřené. Nutit firmy udržovat hry funkční donekonečna by prý nebylo přiměřené. Komise zároveň připomněla, že evropské právo už dnes obsahuje řadu nástrojů na ochranu spotřebitelů. Patří sem požadavky na transparentnost, pravidla pro délku a ukončení smluv nebo možnost vrácení peněz, pokud vypnutí hry odporuje dohodě či rozumnému očekávání zákazníka. Jinými slovy, Komise říká, že místo vymýšlení nové legislativy by stačilo lépe vymáhat tu, kterou už máme. Na papíře to zní rozumně. V praxi to ale hráčům, kteří přišli o svoji oblíbenou hru, moc nepomůže.

Podezřelé načasování jedné schůzky

Tady přichází na řadu detail, který nezůstal bez povšimnutí. Pár dní před zveřejněním stanoviska proběhla schůzka mezi zástupci Komise a herního průmyslu, včetně samotného Ubisoftu. Setkání bylo takzvaně na pozvánku a zástupci iniciativy Stop Killing Games na něj pozváni nebyli. Stejně tak chyběli novináři i nezávislí pozorovatelé. Načasování i uzavřený charakter jednání pochopitelně rozproudily vlnu kritiky. Část komunity si nedá vzít, že tady něco zavání střetem zájmů. Souvislost se nedá tvrdit s jistotou, ale ten dojem v lidech zkrátka zůstal.

Proč to ještě není konec

A teď ta lepší zpráva. Organizátoři kampaně rozhodnutí Komise očividně čekali a měli připravený plán B. Ross Scott to vystihl celkem trefně, když naznačil, že stanovisko Komise vlastně tolik neváží. Důvod? Iniciativa má totiž ještě jednu cestu, jak svoje cíle prosadit, a vede přes Evropský parlament. Ten sice nemůže rozhodnutí Komise jen tak otočit, může ale začlenit požadavky kampaně do připravované legislativy. Mluví se hlavně o takzvaném Digital Fairness Act, tedy o aktu, který má modernizovat ochranu spotřebitelů v digitálním světě. Cílí na klamavé designové triky, problematická předplatná, neférové smluvní podmínky a podobné nešvary. A právě sem by podle zastánců mohly proklouznout i požadavky na životnost digitálně prodávaných her. Co je možná nejzajímavější, kampaň tvrdí, že má v parlamentu většinovou podporu. Nedávno prý dokonce 45 europoslanců podepsalo výzvu k legislativní akci. Pokud je to pravda, pak má Stop Killing Games stále slušně rozehráno. Komise navíc slíbila, že do konce roku zahájí jednání s vydavateli, vývojáři i spotřebitelskými organizacemi. Cílem má být dobrovolný kodex chování, který by řešil, jak se s hrami nakládat na konci jejich života. Není to závazný zákon, to si přiznejme. Ale je to alespoň nějaký pohyb správným směrem.

Bitva se vede i za oceánem

Zajímavé je, že podobný boj probíhá i jinde. V Kalifornii se projednává návrh, který by mohl změnit způsob prodeje digitálních produktů a rozšířit informační povinnosti firem vůči zákazníkům. A protože Kalifornie udává tón celé technologické branži, případné nové předpisy by mohly mít dopad daleko za hranicemi jednoho státu. Organizátoři proto sledují tamní vývoj jako další důležitou frontu. Mezitím ve Francii pokračuje žaloba spotřebitelské organizace UFC-Que Choisir právě kvůli kauze The Crew, takže tlak na Ubisoft nepolevuje ani soudní cestou. Pro hráče z toho každopádně plyne jedno praktické poučení. Tituly, které fungují offline a nikdo vám je nemůže vypnout, si zaslouží místo na disku, a tak není od věci mít doma slušný herní počítač nebo herní notebook s vlastní knihovnou.

Nový boj za svobodný internet

A do třetice něco, co celou věc posouvá ještě dál. Vedle kampaně zaměřené na hry oznámili její lidé vznik nové iniciativy s názvem Stop Killing The Internet. Ta reaguje na sílící snahy vlád regulovat online prostor přes věkové ověřování, časová omezení a další formy kontroly. Zakladatelé kritizují hlavně povinné ověřování identity přes občanky a podobné doklady. Podle nich to vytváří nová bezpečnostní rizika a vede ke shromažďování citlivých údajů. Upozorňují i na snahy omezovat přístup k platformám jako YouTube, Twitch, Discord nebo Reddit. Ochrana dětí se prý čím dál častěji používá jako záminka pro opatření, která zasahují do soukromí úplně všech.

Co si z toho odnést

Internet je dnes víc než jen zábava. Je to prostor pro vzdělávání, společenský život i veřejnou debatu, a přesně to chtějí organizátoři zachovat. Oficiální stránky hnutí se mají spustit během pár následujících dní. Uvidíme tedy, jestli má tahle nová vlna stejnou energii jako ta první. Ať už to dopadne jakkoliv, vlastní zařízení pod kontrolou zkrátka pořád něco znamená, takže pokud plánujete obměnu, dobře poslouží i cenově dostupný notebook nebo stolní počítači. Jedno je ale jisté. Hráči, kterým není lhostejné, co se s jejich hrami a jejich daty děje, jen tak nezmizí. A to je možná ta nejdůležitější zpráva ze všech.