Baby Steps: Hra, která vás naučí chodit (a trpět)

Představte si, že jste se probudili jako tlustý flákač, který tolik času strávil na gauči, že zapomněl, jak se chodí. Ne, vážně. Tohle není metafora moderního života, ale doslovný koncept hry Baby Steps od Bennetta Foddyho. Toho chlápka znáte. Getting Over It s jeho sadistickým pádem z hory v sudu je jeho rukopis. A teď tu máme další perlu, která dokazuje, že Foddy má nezdravou zálibu v tom, aby hráči trpěli. Takže jestli jste tak trochu masochisti, nažhavte herní počítače a herní notebooky.

Když Getting Over It nestačilo

Baby Steps vyšlo 23. září 2025 na PC a PlayStation 5, a to po mírném odkladu. Proč? No, vývojáři chtěli vyhnout kolizi s vydáním Hollow Knight: Silksong. Chytré. Nikdo nechce, aby jeho děťátko zapadlo pod lavinou očekávání. Takže si dali ještě dva týdny navíc a pak vypustili do divočiny hru, kde každý krok znamená výsledek dlouhých minut soustředění, balancu a modliteb k bohům fyzikálních simulací.

Nate a jeho životní krize

Hlavní hrdina se jmenuje Nate. Nezaměstnaný zkrachovalec. Beznaděj vtělená. Pravděpodobně by se s ním kamarádili všichni, kteří někdy prožili víkend v pyžamu s pizzou a Netflixem. Jenže Nate má problém mnohem vážnější než prázdnou ledničku. Ocitne se totiž v podivném světě a najednou zjistí, že neumí chodit. Vůbec. Každý krok je věda. Musíte rozkmitat nohu, najít správnou rovnováhu a doufat, že neskončíte nosem v blátě nebo že vás váha neuvalí na zadek. Není to jen drobná komplikace. Je to celá hra. Walking simulátor v nejčistší formě, co si dokážete představit. A ne, není to Dear Esther s poetickým vyprávěním. Tohle je brutální realita kroků, které si musíte odpracovat, odpřemýšlet a modlit se, aby vás nestrhly z útesu. Každý úspěšný krůček je malý triumf. Každé zakopnutí důvod k vzteknání či smíchu, záleží na vašem duševním nastavení.

Fyzika jako hlavní protivník

Baby Steps používá plně simulovanou fyziku. To znamená, že nejde jen o to zmáčknout tlačítko a jít dopředu. Ne ne. Každý pohyb má svou váhu, setrvačnost, důsledky. Vaše Achillovy šlachy konečně dostanou práci, kterou si zaslouží, když budete vyhýbat překážkám, divným lidským bytostem a zvířatům, která se tváří, jako by jim bylo úplně jedno, jestli dorazíte na vrchol hory, nebo spadnete do propasti. Hra má víc než 420 zvuků a beatů, které reagují na vaše kroky. Nebo spíš na vaše pokusy o kroky. Soundtrack se přizpůsobuje tomu, jak se vám daří, takže když se válíte po zemi, hudba to komentuje. Tahle dynamika dělá z Baby Steps víc než jen frustrující zážitek. Je to téměř interaktivní umění. Skoro.

Cutscény a sarkastický trest

A tady začíná to nejzajímavější. Foddy si pohrál s jedním z nejstarších herních hříchů: přeskakováním cutscén. Víte, jak to chodí. Otevře se příběhová scéna, vy držíte tlačítko a zmizí. Praktické, rychlé, všichni to dělají. Jenže Baby Steps vás za to trestá. A jak elegantně! Zpočátku je to jednoduché. Scéna zmizí po podržení tlačítka. Ale s každým dalším přeskočením se to stává těžší. Najednou musíte rychle mačkat tlačítka, sledovat pohybující se ukazatel nebo plnit minihrátky. A když budete ignorovat příběh dostatečně dlouho, hra se rozhodne, že už vám ho dál vyprávět nebude. Prostě vás odřízne od závěru. Tohle je Foddy v plné kráse. Tresty s ironií, sarkasmus zabalený do mechaniky.

Třicetiminutový podcast jako epilog

Pokud přeskočíte příliš mnoho cutscén, místo klasického konce se spustí třicetiminutová neodkliknutelná scéna. V ní sedí Gabe Cuzzillo, hlas Nateho, a Bennett Foddy jako humanoidní osel před chatou a povídají si. O čem? O Jokerovi. O Hře o trůny. O sci-fi hře Intergalactic: The Heretic Prophet od Naughty Dog. Působí to jako podcast, který jste si zapnuli omylem, ale nemůžete ho vypnout. Je to odměna, nebo trest? Záleží, jak na to koukáte. Pro někoho je to geniální meta-komentář k tomu, jak hráči spotřebovávají příběhy. Pro jiné je to půl hodiny, kdy se nemůžou hnout a přemýšlí, kde se v životě pokazilo, že tuhle hru vůbec začali hrát.

Inspirace a odkaz

Baby Steps je z dílny stejných lidí, kteří vám přinesli Ape Out a Getting Over It. A je to cítit. Stejný druh náročnosti, stejná láska k frustraci zabalené do humoru a stejná chuť experimentovat. Hra se od září rychle stala oblíbenou mezi těmi, kteří mají rádi netradiční zážitky. A není divu. Tohle není hra pro všechny. Není to pohodová procházka parkem. Je to víc jako pokus vylézt na Everest v gumových šlapadlách. Tvůrci si dávali načas. Vydání se posouvalo, aby se vyhnuli větším titulům. Moudré rozhodnutí. Baby Steps potřebuje pozornost. Ne tuctové recenze, ale lidi, kteří si na ni udělají čas a pochopí, že jde o víc než jen bizarní fyzikální simulaci.

Co z toho plyne?

Baby Steps je hra pro trpělivé. Pro lidi, kteří mají rádi, když je hra provokuje, nutí je přemýšlet a občas je i trochu naštve. Není to pro každého. Ale pokud máte rádi hry, které překračují hranice, které si troufnou být jiné a které vás nenechají v klidu, tohle je vaše volba. Je to absurdní, frustrující, někdy až nesnesitelně pomalé? Ano. Ale zároveň je to geniální. Chození nikdy nebylo tak náročné. A teď si představte, že ve skutečném životě máte stejný problém jako Nate. Najednou je každý krok malým zázrakem, ne? Možná je to přesně to, co Foddy chtěl. Abyste si uvědomili, jak moc toho berete za samozřejmé. Nebo možná jen chtěl, abyste trpěli. S ním to nikdy nevíte.